název: | Velká Fatra neni Tatra, ale je stejně dobrá |
datum: | 29.08.2008 - 01.09.2008 |
místo: | VELKÁ FATRA |
úèast: | nezničitelný Juraj, tahač velkých nákladů Hubajs, zdravotnice Zdenča a její parťačka Miška (spolu šli celou dobu jako první, nechápu kde berou tolik síly), fotograf Julián, skoro manželka fotografa Katka, a hlídací pes Alík |
Ahojda mozci a čufinky,
tak mě mozci dotlačili k tomu, abych se s vámi podělil o výlet do Velké Fatry (poslední víkend prázdnin). Vydali jsme se z prahy ve čtvrtek v noci, v Pardubicích přistoupili Hubajs a Zdenča. Dorazili jsme na Slovensko v pátek ráno v 6. Z Martina jsme se svezli busem do Blatnice. Tady jsme se složili v letním kině na zem a chrápali do oběda, než dorazila výprava ze Slovenska. Ještě jsme se nestihli ani naobědvat a už tu byli :-).
První den jsme šli na Ostrů a Tlstů. Přátele to byl masakr, ale stál za to :-) ten výhled a ta vůně :-) fakt krása, akorát ten sestup :-( to jsme si všichni namohli kolena. Ale viděli jsme krásnou velikou jeskyni. A noční sestup byl také zajímavý na psychickou kondici :-) večeř pivečko a kofola a přesun na spánek pod volné nebe. ale, netrvalo dlouho, stačili jsme si rozbalit spacáky a už se zvedl vítr a během 5 minut průtrž mračen :-) začalo rychlo balení a přesun pod balkon jednoho z hotelů :-) kde jsme spali krásně v suchu. Někteří se jistili, tím že spali ještě pod fotbálkovým stolem :-) jiní pod výdejním okýnkem bufetu, další se tulili ke čtyřkolce :-) ale nakonec si všichni chválili nocleh :-)
ráno snídaně a hurá na cestu, čekal nás sakra dlouhý úsek, podle mapy 8 hodin, ale s plnou na zádech to jde samo pomaleji. Startovali jsme pomalu Dedošovou dolinou, pak pořádná snídaně a najednou před námi přes celou cestu stádo krav. Nevím kdo se bál více jestli mi nebo ty krávy, ale oči jsme měli stejně vykulené a veliké :-) plný elánu jsme začali stoupat a všem docházeli síly, první a moc krásná vyhlídka na Kralové studni stála za to. Cestou jsme potkávali rybáře, jak každých 100 metrů popojíždí autem a smrdí nám při procházce přírodou, tak jsme jim kladli klády na silnici, aby měli těžší cestu. Na Králové Studni jsme se dali do řeči se strážci národního parku a nějak si stěžovali na veliké klády na příjezdové cestě :-) kdopak je tam asi dal :-) zamávali jsme strážcům na cestu a vydali se na Križnů, zkontrolovat vojenský vysílač. Už jsem neměl sílu, a tak jsem uvažoval, že vlezu za plot vysílače a budu mít rychlí odvoz dolů, ale nakonec mě utišili tím, že jěště 7 km a jsme v půli cesty, tak jsem si řekl to je pohoda a šli jsme na nejvyšší vrchol Fatry Ostredok. Přátele to ale kopec :-) Další milník byly chýšky, na to jsem slyšel dobře, to bylo dobré znamení na ubytování. Na konec to byly salaše :-) takže zase nic a musel jsem pokračovat. Sice jsem už nemohl, ale Hubajs dokáže podpořit i když už člověk fakt nemůže :-) před námi vrchol Ploská, fakt je ploská, nahoře byste postavili 4 fotbalová hřiště. Ale odtud už jenom hodinka na chatuuuuu. No já jsem v tu chvíli říkal těch „u“ ve slově chatu asi tak sto, jak jsem se těšil. Na chatě luxusní večeře, čajík, spaníčko pohodička, výhled fakt super. V noci byla pěkná kosa, i mě byla zima na ruce Než jsem vlezl do spacáku a přehodil přes nás celtu. Ale ráno bylo zase na kraťasy.
Hup šup a hurá na nejdelší tůru. Musíme dojít do Ružomberka. To se to jen tak řekne, ale hůř se to šlape. Kdyby jste viděli ten kopec Rakytov, tak si to asi rozmyslíte. A to nám začali docházet zásoby jídla. A to já s prázdným žaludkem jsem pak pěknej bručoun. Nakonec jsme došli na krásnou louku kousek od Vtáčníka. Snědli jsme co se dalo, a šli na kutě. Ráno jsme se začali štouchat do žeber, ale ten východ slunce byl nejhezčí co jsem kdy viděl, fakt nádhera. Pak jsme ještě chrupkali a snídaně a hurá do Ružomberka. Představte si, že scházíte ve Špindlu sjezdovku, masakr kdo ji tam postavil :-) ale co dali jsme si červenou sjezdovku. Kolena hlásila přetížení a jestli nezastavím do hodiny, zadřou se. Pod sjezdovkou odpočíváme, všude jsou cedule na kabinkovou lanovku. Usuzujeme, že v létě nejezdí. Jdeme pěšky, v půlce cesty mě málem omyli, vidím jet lanovku dólu. No co, došli jsme po svejch. Umírám hlady. Jdeme na jídlo. Pondělí ráno pohoda, to se najím. Kruci cože, mají státní svátek a nevaří? Nebo mají otevřeno až do 13 hodin? Nakonec sedáme v takové malé hospůdce, objednáváme tuny pití, jídlo, Alík samo nenažranec si musí objednat dvě jídla, ale snědl jsem je :-)
Ve dvě sedáme na vlak do PHA. V Žilině přesedáme na přímí spoj do Práglu a loučíme se slovenskou posádkou :-) celou dobu jsme se neměli možnost koupat, takže k nám do kupé si někdo nesedal :-) v PHA jsem byl večer v 9. Ale totálně mrtvý a byl jsem rád, že tu všude jezdí MHD :-)
Děkuji všem za super vandr, příští rok again :-)